Mám několik mužských témat:
1.) Co s naším mužstvím udělalo to, že naši otcové a dědové nebojovali v roce 1938 a 1968?
2.) Kde selhal mužský princip v současné krizi všude okolo?
3.) Jaké je role v nové rodící se společnosti konce industriální společnosti? Je to stále vydělávat peníze a soupeřit v ekonomické soutěži?
4.) Jak se změní muž, který asistuje u porodu svých dětí a je s dětmi na rodičovské dovolené? Je to ještě muž?
5.) Jaké jsou vzory dobrých mužů v této době? Manažer? Sportovec? Metrosexuál? Spirituální guru? Zedník? Farmář? Voják z misí? ….
6.) Jaká je vize svojí role ve společnosti a v rodině u běžného muže české společnosti?
7.) Kde je hranice v boji s korupcí a násilím?

Ahoj, něco jsem našel, koukněte na tenhle odkaz:
http://www.janbim.cz/textiky-k-precteni/jak-jsem-hledal-svoji-vizi/
Moc se mi to líbí. Pro pořádek, Jan Bím je tady zaregistrován…

Nazdar chlapi,

v Praze probíhají “večerní kruhy mužů“, které jsou hutné od začátku do konce Nejbližší bude tuto středu na téma boj, agrese, válka: http://www.maitrea.cz/akce/vecerni-kruh-muzu-v-maitrei

Doporučuju a případně naviděnou tam
Petr

K Pavlovu poslednímu příspěvku ve skupině Retreat pro muže mám jeden pocit z minulého týdne. Zažil jsem ho v Praze v metru.

V zásadě v metru všichni někam spěchaj, nedívaj se kolem sebe a prostě tak jsou. Mám pocit, že dost nevědomě. A síla je si to uvědomit, zastavit se, jít úplně pomalu a vědomě pozorovat sebe a ostatní lidi. Najednou máte pocit, že je vše jiné, klidné, máte sílu, sebejistotu. Najednou jakobyste vystoupili z toho toku nevědomých činností lidí kolem a vše pozorujete. Wow, bylo to silné. Zkuste to.

Začal jsem si dopřávat ten luxus a vyrážím pěšky po městě, třeba na nákup. Obout boty a rovně za nosem. Dá se takhle ujít deset kilometrů jako nic. No, u mě je to spíš výjimka. Ale vyprávět chci tohle:
Po prvních několika úplně obyčejných procházkách se mi začal do duše vkrádat pocit, že jsem na Pouti. Myslím si o sobě, že jsem vcelku normální a abych to dokázal, tak jsem se tomu pocitu hned tak nepoddal. Trvalo dalších pár výletů, než mě složil na lopatky a vyšel jsem, s jasným vědomím, že tohle je Pouť. Nejspíš neuvěříte, co taková změna pohledu přinese. Rovnou ze vchodu šlápnete do kvantového pole čisté potencionality. Prostě na pouti je všechno možné. Najednou vnímáš intenzivněji barvy, vůně, lidi. A ty informace co ti chodí, odpovědi na otázky. Mám u toho pocity osamělého lovce (romantik). Lovec je přece výhradně mužská záležitost, návrat ke kořenům, k mužskému principu. Doporučuji zkusit. Je to fakt zázrak!
Naposled k tomu přibyla myšlenka, že když půjdu hladový, bude to ještě intenzivnější. Takže až se ozvu příště, budu asi o pár kilo lehčí.

Já jsem nic takového neabsolvoval, ale připadá mi to zajímavé. P.