Srdce je branou bez vrat do skutečnosti. Přesuňte se od hlavy k srdci. Jsme příliš závislí na hlavě. Tohle je náš problém, to je náš jediný problém. A existuje jedno jediné řešení: sestoupit od hlavy dolů k srdci a všechny problémy zmizí. Jsou vytvářeny hlavou. A najednou je všechno jasné a tak průhledné, že je člověk překvapen, jak si mohl dříve neustále vymýšlet problémy. (Osho)

Oshova meditácia pred zrkadlom

Postav sa pred veľké zrkadlo a postaraj sa o to, aby ťa nikto aspoň 10 minút nerušil.

Pozri sa do zrkadla na toho človeka, ktorého tam vidíš a dívaj sa na neho, akoby si ho videl/videla prvýkrát v živote. Vlastne ho ani nepoznáš, nevieš, čo si myslí, čo cíti, aké má zámery. Nehodnoť ho! Možno ťa na jeho tele zaujmú tvary, ktoré sa ti nepáčia, ale nie je tvojou úlohou hodnotiť ich. Nechaj to tak. Možno urobil niečo, čo sa ti nepáčilo, ale nestaraj sa o to. Možno má myšlienky a pocity, ktoré sa ti nepáčia – nechaj to tak. Proste si toho človeka iba prezeraj, nehodnoť, neposudzuj, neodsudzuj. Zakaždým, keď ťa napadne myšlienka, ktorá hodnotí, povedz si: „Nechávam to byť.“ (nahlas)

Všimni si, že keď sa usmeješ ty, usmeje sa aj on/ona na teba. Usmievaj sa, neboj sa, nehanbi sa. Možno má aj ten človek v zrkadle strach, možno sa aj on hanbí pred tebou, ako ty pred ním. Skús prelomiť bariéru. Zamávaj mu, pozdrav ho nahlas – odpovie ti.

Vieš, prečo tam ten človek stojí? Prečo sa na teba usmieva? Určite od teba niečo chce, skús preniknúť do jeho myšlienok, pocitov, aj keď sa ti zdá cudzí, použi empatiu a súcit. Možno sa aj on/ona snaží preniknúť do tvojich myšlienok a pocitov, možno niečo potrebuje. Možno sa cíti osamelý a chýba mu láska, bolí ho srdce, že ju nemôže nájsť.

Foto by dnztskn

Čo si myslíš, môže byť ten človek milovaný? Určite áno. Mohol/mohla by si toho človeka milovať? Čo musí urobiť, aby si zaslúžil tvoju lásku? A musí naozaj niečo urobiť? Láska nie je niečo, čo si musíme zaslúžiť. Lásku jednoducho máme. Máš v sebe kvapku lásky a bojíš sa ju darovať? Keď budeš milovať ty jeho, možno aj on bude milovať teba. Daruj tomu človeku za zrkadlom všetku svoju lásku, nenechávaj si nič napotom. Urob ten najodvážnejší čin vo svojom živote, prekonaj svoj strach. Nečakaj, až sa ten človek stane lepším, dokonalejším, až bude robiť to, čo chceš. Miluj ho tu a teraz, takého, aký práve je. Povedz mu nahlas, že ho miluješ. Pozri sa na neho. Aj on ťa miluje. Práve ti to povedal. To je skvelé. Je do teba bláznivo zamilovaný a miluje ťa takého/takú, aký/aká si práve v tejto chvíli. Daroval ti všetku svoju lásku, ktorá práve teraz prúdi z jeho srdca do toho tvojho.

V tvojom srdci už nie je iba malá kvapôčka lásky, tvoje srdce je plné lásky, preteká láskou. Pretože ty si láska. Si človek, ktorý ťa miluje a ty miluješ jeho. Vychutnávaj si ten pocit. Predstav si lúč svetla, ktorý spája vaše srdcia, tvoja láska prúdi k nemu a jeho prúdi k tebe. Čím viac lásky mu dáš, tým viac dá on tebe. Dostávaš jeho lásku bez podmienok, nečaká, kým sa zlepšíš. Prijmi ju s radosťou a úsmevom. Máš ju tu a teraz.

V tom zrkadle vidíš iba to, čo máš sám/sama. To zrkadlo je každý človek, ktorého stretneš.

PS: Toto nestačí iba prečítať. Musíš to urobiť. Možno sa ti to nepodarí hneď dotiahnuť do konca. Emócie bývajú pri tejto meditácii obrovské. Nevadí. Urob ďalší pokus a keď ju dokážeš prežiť až do konca, opakuj ju a opakuj… Tvoj život sa zmení. (Osho)

Desana Marmoni – abc-mysleni.cz

Toužíte žít plnohodnotný život plný prosperity, radosti, nadbytku, lásky, hojnosti, štěstí, zdraví, vitality?

Ano, všichni touží žít takový život. Život, který by byl naplněn jen samými dobrými věcmi. Život, ve kterém by nebylo tolik zklamání, porážek, bolesti, zášti, falešnosti, problémů.

Přesto se takový vysněný život naprosté většině lidí vyhýbá. Plnohodnotný život naplněný láskou, štěstím, radostí žije jen velmi malá hrstka lidí. Tyto lidé mají také své problémy, ale dokáží se nad ně povznést a přejít je. Proč, se to daří jen hrstce vyvolených, když po takovém životě touží všichni?

Žít plnohodnotný život je odměna, kterou si musí každý zasloužit. Takový život nepřijde za vámi sám. Je potřeba životu plnému radosti, štěstí, lásky, splněných snů jít naproti. Je potřeba přinést oběti, které postupem času vytvoří život, po kterém každý touží.

Většina lidí jen čeká, až husa snese zlaté vejce. Doufají v náhodu, která přinese lepší zítřky. Získat život snů tímto způsobem je velká náhoda a tato náhoda potká jen velmi málo lidí. Pravděpodobnost takové výhry je, jako když chcete najít konkrétní zrnko písku na poušti. I když přijde, třeba ve formě výhry v loterii, tak takový život nemusí trvat stále a většinou se vrátí původní život, kdy se peníze rozkutálejí a „přátelé“ odejdou.

Přesto se může stát, že husa snese zlaté vejce a bude jich snášet stále víc a víc.

Jak udělat, aby husa snesla zlaté vejce

Vidíte husu jen jako zdroj zlatých vajec nebo se o ni staráte s láskou? Nebude vám vadit, když nebude snášet zlatá vejce, ale jenom obyčejné? Chcete husu na pečínku nebo se chcete od ní něco naučit? Jste ochotní převzít zodpovědnost za zdraví a dobrou prosperitu husy? Chcete vůbec nějakou husu mít nebo vám nakonec stačí život, bez husy?

O husu je třeba se začít starat už jako o malé housátko. Je třeba ji krmit. Je třeba jí zajistit vše co potřebuje k růstu a zdravému vývoji. Je třeba něco obětovat, aby husa mohla správně růst a sílit. Je potřeba zajistit správné podmínky, ve kterých může husa žít. Je toho hodně, co taková husa potřebuje. O husu je třeba se starat, i když ještě nevíte, že bude snášet zlatá vejce. Od malého housátka nemůžete odejít, ani na chvíli, nemůžete odjet na dovolenou nebo se jít bavit.

Toužíte ještě mít husu, která snáší zlatá vejce, nebo raději budete dál pokračovat v životě, který není naplněn sny, ale je pohodlný a „bezpečný“?

Poznáte vůbec, když husa snese zlaté vejce?

Foto by Gabrielle Messina

Jak vypadá zlaté vejce

Pokud nevíte, jak takové zlaté vejce vypadá, tak jich může husa snést tisíce a vy budete stále nešťastní, že nemáte to, co chcete.

Zklamu vás. Nevím, jak vypadá zlaté vejce, po kterém toužíte. Zkusme se podívat, jak by mohlo možná vypadat.

Po čem v životě toužíte? Po čem toužíte ze všeho nejvíce? Co vás naplňuje vášní?

- Toužíte mít harmonické vztahy s rodinou a přáteli?

- Toužíte cestovat?

- Toužíte po finanční nezávislosti?

- Toužíte po výborném zdraví?

- Toužíte po úžasném životním partnerovi?

- Toužíte po nádherné dovolené?

- Toužíte po zaměstnání snů?

- Toužíte žít život naplno, bez obav?

- Toužíte mít více volného času?

- Toužíte naplnit svůj život láskou?

- Toužíte……?

Našli jste na předchozích řádcích své zlaté vejce? Pokud ne, tak se můžete přihlásit k odběru ekurzu „Úspěch není náhoda!“, který vám s hledáním pomůže.

Neomezujte se při hledání svého zlatého vejce. Není nic, co byste nemohli mít. Není nic, čím byste nemohli být. Není nic, o co byste se nemohli aspoň pokusit.

Za jak dlouho snese husa zlaté vejce

Neexistuje žádná univerzální příručka, která by říkala, za jak dlouho získáte zlaté vejce. Každá husa je jiná, takže i doba za jak dlouho snese zlaté vejce, bude jiná.

Jistá je jen jedna věc. Pokud se budete o husu starat za každých okolností, věnujete jí svou energii a volný čas, tak husa zlaté vejce snese.

Základem je nějakou husu vůbec mít. Pokud ještě nemáte svou husu, tak vám mohu jednu nabídnout.

Na nic nečekejte! Jenom nyní je ta nejvhodnější doba si svou husu pořídit. Zítra buď husa nebude, nebo bude mít už jeden den. Za měsíc buď budete mít za sebou už kus cesty, nebo budete stále přemýšlet, jestli je dobré v této době pořizovat husu.

S vírou ve vaše správné rozhodnutí

Petr Novák

Rozhodla som sa zmeniť. Jak?
Preprogramovať.
Dlho som chodila po svete ako bludný Hoľanďan.
Hľadala zmysel života, prácu, priateľov-jedného najlepšieho priateľa/spriaznenú dušu-lásku.
Sťahovala som sa, menila krajiny, byty- niekedy to pomohlo, ale dlhotrvajúce šťastie som nenašla.
Často a veľa sa pozerám do minulosti.
Hľadám odpovede i tam.
Nachádzam, že kedysi som mala priateľov/prácu/lásku a nad zmyslom života som neuvažovala-človek je vtedy zaneprázdnený „žitím“.
Našla som i rady priateľov, ktorý ma svojimi listami/mailami neustále podporovali, ale ja som si to neuvedomovala.
Väčšinou mi bolo všetko málo. Stále som chcela viac. Viac lásky, viac priateľov, viac práce, viac podpory……………….
Nakoniec som skončila v jednej malej dedinke s obyčajnou nekvalifikovanou prácou a až teraz mi zrazu začali ľudia hovoriť: „Prácu si treba vážiť, Buď vďačná…!“Takže konečne som sa na všetko začala dívať inak. Som vďačná za všetko, čo mám. Vážim si prácu, ktorá možno nie je taká cool ako mojich kamarátov, ale je fajn.

Foto by ►CubaGallery

Rozmýšlam prečo mi nikto nikdy nepovedal, že mám byť vďačná a všetko si viac vážiť. Prečo až teraz? Prečo nie vtedy, keď som mala skvelé práce a priateľov? Okrem toho niektorí ľudia začali na mňa kričať: „Eva, zmeň sa!“. Ale ja som nevedela ako. Ako sa mám zmeniť? Tak som kričala naspäť:“Ako? Ja sa chcem zmeniť, ale ako, ja neviem ako……………….“
Taktiež som sa chcela modliť. Ale ako? Začo? Modliť sa za dobrú rodinu? Väčšina ľudí vidí zmysel života/šťastie v nej, čo ak však nie je zmyslom môjho života?
Za dobrú prácu? Čo ak tá, ktorú mám, je pre mňa momentálne tá naj?
Za dobrých priateľov? Čo ak tí, ktorých mám sú dosť dobri??
Čiže už mi zostáva byť len vďačná za všetko, čo mám. Za bohatý život plný zážitkov, skúseností, krásy, príležitostí, milých ľudí, za prácu, nápady, inšpiráciu…………
A že vraj práve takýto postoj pritiahne ešte oveľa viac toho, začo sme už vďační. Uvidíme. Očakávam, že sa môj život začne meniť.
Lebo i v Biblii sa píše:“Každému, kto má bude dané a bude mať hojne, ale tomu, kto nemá, aj to čo má bude odňaté.“
Stačí zmeniť myslenie.
Preprogramovať sa.
Vidiet šťastie a zmysel v maličkostiach.
V modrej oblohe, hviezdach, kvetoch…….

Eva 20.4.2012

Osobní příběh slečny Andělky o tom, jak je důležité být sama sebou a stát si při sobě!

Je to nase oblibena hra co spolu hrajeme. On je protivny a ja jsem o to
milejsi a chapavejsi. On vrci a ja sevelim sladka slovicka o ktera me nikdo
neprosil, ble…
A tak zase hledam ten spravny vylez z metra na Mustku. Nebot se k memu
hledanivychodu vaze stara historka jak uz jednou jsem ho nenasla v ten cas
co si drahy predstavoval, tak jsem trochu ve stresu, aby se stare drama
neopakovalo. Situace je stizena o to, ze je cas obeda, drahy me varoval, ze
ma jen chvilinku a je v praci. Radeji mu zavolam. „Kudy jsi sla?“ „Myslim,
ze vpravo.“ „Jo tak tam ted je vedle Tebe Albert a pekarna“ „Zadny Albert
tu neni“ „Ale je.“ „Pekarstvi jen Fornetti“ „No takze vedle pekarstvi hned
nahoru…“ samozdrejme jsem byla zase uplne nekde jinde… „Takze bud
pujdem tam a nebo tam…“ zacal mi vysvetlovat restaurace.

Kdyz pridam i jidla a ceny, vykulila jsem oci, to byl pro nej popud, ze by mel zajit do
vetsich podrobnosti. „Jednu proste vyber.“ prislo mi to rozumne, ale jeho
to vyhazovalo z rezimu na ktery zrovna prepnul. „Nee, rikam Ti ze…“ a dal
mluvil o hermelinu a kung-pao. Zacali jsme na sebe vrcet, me prislo, ze je
zcela jedno kam pujdem a ze kdyz tak specha mel by se vyjadrit, treba co je
bliz. Porad mluvil o jidle.

Foto by Vilhelmg

Prevzala jsme tedy iniciativu. „Pujdem do te bliz, to je tamta?“ ale pro nej to bylo spis jako provokace. Najednou jsem
si vsimla co ze to delame. At pujdem tam nebo sem, stejne to pekny obed
nebude. On je nervozni, myslenkami u prace a ja jsem naladena na celodenni
optimismus. Moje pocity vedle nej byly v tu chvilku neprijemne. „Vis ja uz
s Tebou nikam nechci jit, uvidime se pozdeji ju?“ a vrazila jsme mu pusu,
otocila se a sla pryc. Po par metrech jsem ani nemohla popadnout dech kolik
energie se ve me zvedlo! Zastala jsem se sama sebe, zastala jsem se svych
pocitu. Nebylo mi s nim dobre, sla jsem pryc, uff uff…

Vecer jsme se uplne v pohode domluvili na schuzce. Neco vsak bylo jinak, ja
byla klidna, nemela jsem potrebu hlidat jestli ma dobrou naladu a podobne
kraviny. Pri ceste domu jsem si v autobuse spokojene koukala na serial a
bylo mi fajn. On si vedle me cetl, byla mezi nami-kupodivu??- velmi
prijemna atmosfera. Po chvilce sam nasel moji nohu, aby me uz zbytek cesty
hladil. Rozumejte to u nas vazne neni normalni, tedy nebylo. Neni treba
dodavat, ze i zbytek vecera mel podobne harmonicky nadech…

Tato mala lekce mi prinesla obrovske ponauceni a pochopeni neceho co jsme
znala jen teoreticky a to toho, ze:

to nejlepsi pro nas je i to nejlepsi
pro druhe a ze si vzdy, vsude a za kazdou cenu mam stat sama za sebou a za
svymi pocity, protoze svete div se, ale pote co jsem to udelala neprisel

trest, ale odmena…

Anděla

Příběh každého z nás. Život ! Nějakým způsobem rosteme vlastně neustále….Více či méně.

Často spíš méně…

Rozhodli jsme se přijít na Zemi. Klubeme se, rosteme, vyvíjíme… Jako
malá dětská dušička objevující svět – důvěřivě a s
nadšením. Zvídavé dobrodružství plné snů o tom, jak to je a bude.

Kde vnitřní růst začal a kde končí? Proč dopustíme, aby končil?

Každý si pod tím pojmem představíme jinou pravdu – svoji.
Individualita je obohacující pro všechny. Pokud se ovšem nechají
obohatit. A stejně tak růst se vyvíjí dál, pokud ho necháme se
vyvíjet.

Často se tak ale nestane. Vyrosteme a zařídíme si život. Každý po
svém. A nebo vůbec ne. Možná je vliv všeho a všech kolem mnohem
silnější než naše dávné dětské sny. Možná ho necháme být
silnějším. A rezignace přijde záhy po pocitu nenaplnění, protože
už jsme přece dospělí : Starýho psa novým kouskům nenaučíš“ –
uspokojí nás a utvrdí, že vlastně v dospělosti už není kam
„růst“…

A tím veškeré „snažení se“ končí. Posadíme se na veliký balvan
uprostřed naší cesty a přestávka v našem putování se mnohdy
protáhne na celý život. Pohodlnost je silnější a balvan – ač
tvrdý a ne zcela podle našich představ – je vlastně útěcha. Už ho
známe – už jsme ho objevili. Poskytuje jistotu. Co když tam v dálce -
na klikatící se nekončící cestě – už žádný další nebude? A nebo
ne stejný? Ne-li horší? Strach z neznáma zvítězí a připoutá… A
žijeme život (na balvanu ), který jsme si vlastně ani tak zcela
nevysnili. Ale pro pohodlnost a bezpečí již poznaného a navyklého se
dál už neodhodláme…

Taky jsem si v minulosti našla svůj balvan pro odpočinek a taky mě
mámivě ukolébala přestávka ve vlastním vývoji. Pak se ale ozval
hlásek zevnitř a s ním neodbytná otázka smyslu takového života. A s
hledáním odpovědi se začala odvíjet další cesta…

Není to něco mimo nás, je to hluboko uvnitř každého. Odmítáním
jiných sfér uchopení reality se tomu můžeme vyhnout, můžeme se
snažit zapomenout, ale stále to tam bude. Stačí si to jen uvědomit a
probudit se. Otevřít oči a začít znovu růst…opustit balvan a
vykročit po cestě kupředu. Najít znovu své dětské touhy a svůj
vysněný život, hranice toho, co si přejeme neexistují a ona cesta vede
stále dál. Jako NIKDY NEKONČÍCÍ PŘÍBĚH…

NEKONEČNÝ PŘÍBĚH ( všem známá „pohádka“) – kolik je v ní
skryté inspirace…
– úryvek z rozhovou chlapce Átreje a temného vlka Gmorka

ATREJ: Jsem bojovník.
GMORK: Statečný bojovník… tak bojuj s Nicotou…
ATREJ: Ale jak? Nemůžu se dostat za hranice Fantazie.
GMORK: Bláhový chlapče! Fantazie vůbec žádné hranice nemá! Je to
svět lidských představ, každá část naší říše – každá
bytost… je částečkou snů a nadějí lidstva. Proto nemá žádné
hranice.
ATREJ: Proč tedy fantazie umírá?
GMORK: Protože lidé začali ztrácet své naděje. Zapomínají na své
sny a proto je Nicota stále silnější.
ATREJ: Co je to Nicota?
GMORK: Je to prázdnota, která jedině zbude. Je to jako zoufalství,
které ničí tento svět a já se tomu snažím pomáhat.
ATREJ: Ale PROČ?
GMORK: Protože lidem, kteří nemají žádné naděje se lépe vládne a
každý, kdo svět dokáže ovládat, má zároveň i moc !!!

M.F.

Jak se říká „zlatá střední cesta“. Toto heslo by se dalo použít na všechno v životě. Umírněnost, přiměřenost, vyrovnanost je cesta blaženosti. Ve vyváženosti se nacházejí pravé životní poklady.

Samotný přístup k životu je nejdůležitější jazýček na našich životních vahách. Pozitivní přístup se mnohými považuje za určitý extrém, kterému nevěří. Mají před sebou představu rozchechtaných lidí, pro které je všechno báječné a úžasné, a to neustále. A skutečně nelze pobývat v plné záři slunce bez ustání. Potřebujeme se občas na chvíli ochladit ve stínu stromu. Ovšem na pozitivní přístup k životu můžeme nahlížet z jiného úhlu pohledu. Můžeme jej vnímat jako vnitřní jistotu, že se vše děje v můj prospěch. Lze si jej představit jako naladění na vnitřní radost, na vnitřní harmonii, na svůj dobrý pocit. Je to něco jako když se Dalajláma usmívá. Jeho klidný a mírný úsměv je ztělesněním kladného přístupu k životu, a ne burácívý smích bez ustání. Žít v extrémních emocích se nevyplácí, protože jdeme – li z našeho středu nahoru, musíme pak jít zákonitě i dolů. Proto je rovnováha tak důležitá, neboť nastoluje vnitřní klid a mír v naší duši, který pak plyne ruku v ruce s naším životním proudem…

Je to stejné jako když chceme hrát na flétnu – pokud do ni skoro nefoukáme, moc zvuku nevydá. Pokud do ní foukáme s ohromnou silou, pak si všichni musí zakrýt uši. Jedině přiměřená síla dechu rozezní flétnu lahodným zvukem.

Dýchání je nejlepším způsobem, jak se naučit vyrovnanému životu. S nádechem si říkat, že přijímám a s výdechem si říkat, že vydávám. Jakmile rozdýcháme své tělo, jakmile mu dáme tu nejzákladnější potravu – tedy vzduch, pak přijde i vše ostatní, po čem toužíme….

S přáním životní vyrovnanosti Jitka N.

Kolik toho v sobě musíme otevřít, přijmout, pustit, odevzdat, probudit… abychom mohli být skutečně tady, doma ve své přirozenosti, spřáteleni se svými pocity, otevřeni ve svém srdci a skrze duši stále spojeni s duchem, který prostupuje všechno, co je.

Čím dále kráčím tímto životem, tím hlouběji chápu, že jsem a vždycky budu především učedníkem. Těší mě to tak – stále se setkávat s existencí jako s novým dějem, s nekonečným procesím okamžiků, v nichž jsem nikdy předtím nebyl. V této přítomnosti! Hovořím o tom, co zenový mistr Šunrju Suzuki nazýval “zenovou myslí, myslí začátečníka”.

Mysl začátečníka působí nepřesvědčivě, vnímáte-li ji pouze myslí. Zen (a mohli bychom právě tak říci tao, tantra či mystika) jí dodává další rozměr: mysl se protkává s duší. Naslouchá-li vaše duše, je život mysli plný divů. Bez duše je mysl pouhá více či méně důmyslná kalkulačka, která postrádá inspiraci. Proto nemá naše přítomnost bez duše valný smysl. A naše duše nemá větší touhy, než se zapojit našeho tady a teď – být stále u zázraku bytí, stále se otevírat tomuto nově se rodícímu tajemství. Mysl začátečníka je prostoupena duší.

Ale ta cesta, kterou musíme ujít, abychom na začátek dospěli! O kolik musíme vyrůst! Kolik toho v sobě musíme otevřít, přijmout, pustit, odevzdat, probudit… abychom mohli být skutečně tady, doma ve své přirozenosti, spřáteleni se svými pocity, otevřeni ve svém srdci a skrze duši stále spojeni s duchem, který prostupuje všechno, co je. Tehdy nepotřebujeme věřit v Boha. Naše prožitky činí víru nadbytečnou. Naše duše je probuzena do neuchopitelného tajemství ducha a vnáší jej do všeho dění, jakkoliv obyčejného či bezvýznamného. Každým okamžikem dýcháme věčnost.

To je mystická přítomnost, stav pevné uzeměnosti a současně rozjařeného vzletu. „Kořeny a křídla“, říkával Osho. Opravdová přítomnost v sobě nese naši pravou inteligenci a nejbohatší zdroje a možnosti. Obsahuje vše, co jsme kdy prožili, vše, co jsme se naučili. Z naší mysli začátečníka se tak časem stává moudřejší mysl začátečníka. Všechny nás čekají chyby, které musíme opakovat znovu a znovu, zatímco jiné je třeba udělat jen jednou či dvakrát – dokud se v naší bytosti něco netransformuje a nezačneme se odehrávat jinak. Tak chápu opravdové učení: setkáváme se s přítomností jinak, protože se učením změnilo něco v našem bytí.

A krása! Žijeme-li takto, je-li v našem bytí duše živá, život se stává krásným. Smutně fascinován hledím na to, kolik lidí nemá svolení si v sobě nebo svém životě krásu dovolit. Nemluvím o povrchní vynalézavosti průmyslové krásy. Mám na mysli krásu, kterou přirozeně milujeme a pečujeme o ni, je-li naše duše probuzená a vnímavá. Je-li přítomna duše, je přítomna i krása. Jedním z nejdojemnějších aspektů vedení seminářů Umění být, a zároveň výsadou, je pro mě po celá léta možnost být svědkem okamžiků, kdy někdo najednou – vždycky nečekaně – dovolí své duši, aby zaplavila jeho bytí. Děje se krása a dotýká se všech. A kvůli tomu krása existuje! Vyživuje duši v existenci a duch tak může být vnímán a oslavován.

Hluboko uvnitř, ať už jsme se jí možná uzavírali sebevíc, musí naše duše toužit po tom, aby směla vyjít na světlo našich dnů. Touží inspirovat naše dny a noci svým světlem. Domnívám se, že v tom spočívá ta nejvroucnější touha všech bytostí. Jediné, na co čekáme, je naše vlastní svolení být tady teď. Získat toto svolení je naší Odyseou, naší osobní cestou otevírání se a probouzení. Je to velmi tajuplná cesta, protože jejím cílem je prostě tuto cestu milovat. V tom spočívá umění být.

©Alan Lowen, zakladatel školy Umění být®

Alan Lowen povede v ČR seminář Život duše ve dnech 27.-29.4.2012.

Smer a cieľ si určujú partneri – muž a žena. Každý z nich má v manželstve svoju úlohu. Každý z nich ju musí pochopiť. Každý z nich však musí poznať svojho spoluhráča. Ženy a muži sú rovnocenní, nie sú však rovnakí. To si zapamätajte! Ciele rôznych vzťahov sa môžu úplne odlišovať. Aký je cieľ toho vášho?

Mať viac toho, čo si kúpite za peniaze, či toho, čo sa za peniaze kúpiť nedá? Chcete ísť tam, kam ostatní, či tam, kam nejde takmer nikto? Chcete viac lásky? Viac rešpektu? Viac nehy? Všetko môže byť vaše.

Zapamätajte si, že ženy a muži sú síce rovnocenní, nie sú však rovnakí!
Čím sa od seba muž a žena odlišujú

Žena

• vidí emocionálnu – citovú stránku vecí a udalostí, všetko chápe intuitívne
• žije viac prítomnosťou
• viac sa sústreďuje na vzájomné vzťahy
• rodina a domov sú u nej na prvom mieste
• má rada prekvapenia, milé pozornosti, túži po romantike
• citlivejšie vníma „ako sa čo povie“
• horšie znáša neúspechy, pocity menejcennosti a sklamanie
• Do všetkého sa odovzdáva s plným nasadením
• je viac zameraná na detail

Muž

• viac sa snaží vyniknúť pred cudzími ľuďmi ako pred svojou ženou
• má výraznejšiu potrebu byť uznávaný a obdivovaný
• miluje napätie, dobrodružstvo, riziko
• veci hodnotí s odstupom
• zaujíma sa o podstatu veci
• rád plánuje
• dáva prednosť rozumu pred citmi
• sústreďuje sa na materiálne veci, viac sa zaujíma o politiku a dianie vo svete
• má sklony podceňovať druhých a preceňovať seba
• city prejavuje opatrne alebo vôbec

Čo potrebuje žena

• uznanie svojej krásy, šikovnosti
• čas, aby mohla urobiť a povedať všetko, čo chce
• pozornosť, súcit, objatie, nehu
• starostlivosť od svojho muža
• aby ju muž počúval, keď hovorí (i keď sú to pre muža nepodstatné veci)
• prejavy uznania, vďaky, že je dobrá manželka a milenka
• náklonnosť svojho muža, nehu, pohladenie
• cítiť sa dôležitá pre svojho muža
• byť milovaná

Čo potrebuje muž

• dobrý pocit zo seba samého
• dôkaz, že si ho žena váži
• istú mieru slobody
• ženu, aby mal komu odovzdať svoje vavríny
• ženu – milenku, ktorá ocení jeho výkony v intímnej oblasti
• úprimnú pochvalu, ale i kritiku od svojej ženy
• ženu – kamaráta, priateľa, spoločníka
• teplo domova

V každom harmonickom vzťahu sa nájde denne minimálne dvadsaťjeden dôvodov ako svojmu partnerovi dať najavo, že ho milujete. Je minimálne dvadsaťjeden spôsobov ako povedať žene: „Si nádherná, milá, láskavá a dobrá – som rád, že môžem byť tvojím mužom.“ A je minimálne dvadsaťjeden spôsobov ako povedať: „Ty si skvelý chlap – som rada, že som tvoja žena.“

Vyvarujte sa nasledovných vyjadrení na adresu partnera/partnerky:

• „Život s tebou je utrpenie.“
• „Tvoje problémy ma vôbec nezaujímajú.“
• „Ty zase vyzeráš!“
• „Si úplne nanič.“
• „Už toho mám dosť!“
• „Ešte raz a uvidíš!“
• „Mlč, prosím ťa!“

Snažte sa do svojich rozhovorov vsunúť čo najviac vyjadrení typu:

• „Tá večera bola skvelá, podarila sa ti.“
• „Som rada/rád, že si mi pomohol/pomohla.“
• „Môžeš mi poradiť?“
• „Čo povieš na toto?“
• „Ďakujem.“
• „Milujem ťa.“
• „Si skvelá manželka/skvelý manžel.“
• „Vážim si ťa pre to, aká/aký si.“
• „Mám ťa veľmi rád/rada.“

Sami viete, že takýchto láskyplných vyjadrení je nespočetné množstvo a záleží iba na vás, ako často ich vsuniete do vzájomných rozhovorov s vašimi partnermi.

Každé manželstvo niekam smeruje. Kam smeruje to vaše?
Po čom túžite? Mať viac toho, čo si kúpite za peniaze, či toho, čo sa za peniaze kúpiť nedá? Chcete ísť tam, kam ostatní, či tam, kam nejde takmer nikto? Chcete viac lásky? Viac rešpektu? Viac nehy? Všetko môže byť vaše. Stačí zadať správne súradnice a plavba za šťastím môže začať.

Desana
www.abc-mysleni.cz

My všetci máme jednu a tú istú túžbu – žiť v šťastí a láske. Máme v podstate rovnaké želanie – nájsť si partnera, ktorý bude stáť po našom boku. takého, ktorý nás bude milovať s našimi silnými aj slabými stránkami. Takého, ktorý myslí podobne ako my – partnera, ktorý nám zodpovedá. To všetko nemusí byť iba sen. To všetko môže byť skutočnosť. Stačí sa pre to iba rozhodnúť.

Smutnou skutočnosťou je, že ak sa aj niekto taký objaví v našom živote, tak si ho buď nevšimneme alebo žijeme s iným partnerom a teda nie sme voľní pre svojho pravého partnera. Mnoho ľudí prežíva v nefunkčnom vzťahu iba preto, že vlastne sami seba presvedčili, že si nič lepšie nezaslúžia a teda ani neočakávajú, že by do ich života mohol vstúpiť partner, ktorý by s nimi plával na rovnakých vlnách.

Poznanie, že sme si svoju veľkú šancu premárnili alebo nevšimli, v nás môže zanechať hlbokú citovú ranu. Chcieť žiť vo vzťahu plnom lásky je vecou rozhodnutia. Začnite sa teda rozhodovať.

Existuje 21 kľúčov, ktoré vám pomôžu pri vytváraní šťastného vzťahu.

1. kľúč: Osloboď sa od minulosti.
Spoľahlivým prostriedkom, ako zmariť každú šancu na nový vzťah, je citová väzba s bývalým partnerom. Môžeme sa stokrát domnievať, že žijeme v naplnenom vzťahu, ale pokiaľ sme sa neoslobodili od vzťahu minulého, pokiaľ sme neprerušili všetky väzby, nie sme pre nový vzťah voľní. Ak so sebou všade vláčime bývalých partnerov, vnášame ich do nového vzťahu, potom zaťažujeme súčasného partnera a dávame vlastne najavo, že na nový vzťah nie sme pripravení.

Za neschopnosťou odpútať sa od minulosti je strach. Ak sme predtým vo vzťahu niečo znamenali a uchovávame si v mysli niektoré momenty dôležitosti alebo sme si jednoducho zvykli na istú zónu komfortu, prípadne to bolo v niektorej oblasti lepšie ako teraz, potom stále nosíme so sebou bremeno. Žijeme v neustálom porovnávaní: tu to bolo vtipnejšie, tam zase zmyselnejšie, romantickejšie, vtedy sme mali viac peňazí a podobne. Prirodzene, že náš partner sa tomu nemôže vyrovnať, pretože každý človek je jedinečný a teda s druhým neporovnateľný. Ak mu však dáme šancu, dokáže do nášho života vniesť jedinečnosť jemu vlastnú. Preto je veľmi dôležité prejsť pred novým vzťahom „detoxikáciou“, aby sme do neho vstúpili zbavení akéhokoľvek balastu, ktorý by mohol negatívne tento vzťah ovlyvňovať.

„Zbaviť sa pút minulosti, znamená úplne sa oslobodiť.“

Ak ste pripravení, na zbavenie sa minulosti, tak poďme na to. Nie je to príjemná činnosť a rozum vám bude hádzať pod nohy polená, pretože vo všeobecnosti platí, že ak sa jedná o zmeny, hoc aj pozitívne, rozum rebeluje a veci zosmiešňuje. Čo musíte urobiť?
• prestaňte sa stýkať so svojimi expartnermi
• nedávajte im telefónne číslo, ani e-mailovú adresu
• zničte fotografie aj milostnú korešpondenciu
• skoncujte so všetkým starým
• postupne sa zbavte vecí, ktoré vás spájali so starým vzťahom

Foto by » Zitona «

Minulosť už pre vás nemá žiadnu hodnotu. Už k vám nepatrí. Doprajte si precítiť pocit uvoľnenia počas zbavovania sa vecí, ktoré vás viazali s predchádzajúcim vzťahom. Až teraz ste si možno uvedomili, ako veľmi ste boli pripútaní k minulosti. Voľný priestor, ktorý vďaka tomu vznikol, zaplňte novými zážitkami a skúsenosťami s novým partnerom. Nahraďte minulosť prítomnosťou.

Možno si poviete, či sa z bývalých partnerstiev nemôžu vyvinúť priateľstvá? Môžu. Ale nie hneď. Nie teraz, keď budujete základy nového vzťahu. Môžu vzniknúť vtedy, keď bude váš nový vzťah upevnený, naplnený láskou a vy budete od tých predchádzajúcich emocionálne oslobodení.

Ale kedy sme emocionálne oslobodení, ako to spoznáme? Táto situácia nastane vo chvíli, keď nám bude úplne ľahostajné, že naše miesto zaujal niekto iný a my, pri pomyslení na to, nepocítime žiadnu emóciu. Ani pozitívnu, ani negatívnu.

Oslobodiť sa od minulosti nie je otázka jedného dňa. Niekedy to trvá dlhší čas, ale každopádne to treba urobiť. Nie kvôli druhým. Kvôli sebe!

Možno nastane situácia, kedy vy ste sa emocionálne oslobodili, ale váš expartner nie. Možno bude neustále dúfať, že váš nový vzťah nie je naplňujúci, že váš terajší partner má veľa chýb. Vo svojej rezervovanosti bude neustále vyhľadávať kontakt s vami a sledovať tým iba jeden cieľ – zničiť váš terajší vzťah. Bude sa vám snažiť podsunúť pocit, že rozchod bola pre vás bolestná strata a vo vašom živote už žiaden hlboký láskyplný vzťah nevznikne.

Preto si stanovte hranice! Žijete v novom vzťahu a stredobodom vášho záujmu je váš súčasný partner. Váš vzťah má šancu vtedy, keď si vybudujete nové veci spoločne. Keď spoločne napíšete váš nový spoločný príbeh. Len tak sa ocitnete v nezaťaženom, šťastnom vzťahu, ktorý je oslobodený od minulosti.

Čím si energii dáváme a uchováváme versus čím si energii odčerpáváme?

Je toho jistě mnoho, co nám dává energii a naopak, co nám energii ubírá. My jsme však ti, kteří rozhodujeme o tom, zda se o svou energii necháme obírat. My jsme ti, kdo svou energii dokáží uchovávat či rozšiřovat. Stejně jako Buddha můžeme oplývat nesmírnou energií – jeho velké břicho není symbolem obezity, ale právě velkého množství energie, jak říká dr. Nešpor. Už jen dýcháním do břicha lze svou energii znatelně zvýšit… A níže uvádím několik dalších tipů, jak se cítit vitální a naopak čeho se vyvarovat, čím bychom si mohli energii odčerpávat.

Co nám dává energii?

➢ Láska
➢ Chvála sebe i druhých
➢ Přejícnost sobě i druhým
➢ Oceňování
➢ Naděje
➢ Vděčnost
➢ Laskavost
➢ Příjemné myšlenky a pocity
➢ Optimistický pohled na život
➢ Myšlenky, pocity a činy v jednotě
➢ Dělám to, co mě uspokojuje, těší
➢ Smích a úsměv
➢ Vyprávění příběhu, který chci zažívat
➢ Relaxace
➢ Představování si věcí, které chci zažívat
➢ Rovná záda (= sebedůvěra)
➢ Pohyb
➢ Voda

Foto by janoid /  License this photo on Getty Images

Co nás vyčerpává?

➢ Negativní myšlenky a pocity
➢ Kritika sebe a druhých
➢ Hodnocení sebe a druhých
➢ Velká obava z toho, co si o mně myslí druzí
➢ Vysvětlování své pravdy
➢ Obhajování své pravdy
➢ Zaměřování se na negativní zprávy a záležitosti
➢ Strach
➢ Snaha ovlivnit to, co ovlivnit nemůžeme
➢ Myslet si, že si něco nezasloužím
➢ Neodpuštění sobě či druhým
➢ Nepřijetí vzpomínek
➢ Plivat a polykat – raději nechat odejít
➢ Žít v extrémních emocích (hněv, apod…)
➢ Žít pouze v hlavě – co celé tělo, břicho?
➢ Nuda
➢ Arogance
➢ Shrbená záda (= nízké sebevědomí, nedůvěra v sebe sama)

S láskou a přáním vitality Jitka Nesnídalová