Mnoho lidí tvrdí, že neexistuje ideální partnerství a že v každém vztahu něco nefunguje. Zvláště lidem s takovým názorem se pak nedaří fajnové partnerství vytvořit. Je to jen náhoda? Je náhoda, že se zaplétáme s partnery, kteří nám nedávají dobrý pocit? Není to trošku podezřelá náhoda, že jsme ve vztazích pořád dokola nespokojení? Nepramení naše nespokojenost ve vztahu z nespokojenosti o nás samých?

Co se začít mít rádi? Co se přestat bát, že pokud se začneme mít rádi, přeroste nám to přes hlavu a my budeme arogantní. A arogantní, nabubřelí a namyšlení lidi jsou přeci odsouzení hodní. Ale nachází se v aroganci a namyšlenosti láska? Nebo jde spíše o strach, obavy, nedůvěru v sebe sama a prázdné srdce? Často používáme termín „zdravá sebeláska“, abychom právě předešli možnosti, že se nám láska vymkne z kontroly a my budeme ti namyšlenci, které nemá nikdo rád. Jak by ale láska mohla být nezdravá? Lásky nemůže být nikdo dost a láska se nikdy nemůže přerodit v aroganci. Láska a zpupnost jsou zcela odlišné. Ve světě má vše své protiklady: zdraví a nemoc, láska a nenávist, bohatství a chudoba. A stejně tak láska a arogance jsou protiklady. Pouze na základě lásky vzniká dobrý pocit. Arogance nedává dobrý pocit.

Bylo nám řečeno: „Neměj se rád! Pokud se máš rád, budeš arogantní! A arogantní lidé jsou nežádoucí! Pokud se nebudeš mít rád, budou tě mít všichni rádi!“ Uf, jak scestné! Lidé spíše vycítí, že se nemáte rádi a začnou vás využívat, že? Proč by jinak hodné holky jinak tolik strádaly ve svých vztazích? Byli jsme všichni vychováváni tak, abychom byli ti hodní chlapečkové a holčičky a vždycky nám bylo vtloukáno do hlavy, ať si moc nevěříme, neboť to není dobré, to se prostě nedělá. Samochvála smrdí. Učili jsme se, nemít se rádi a nevěřit si, protože tak se prostě má podle výchovy žít. Aby z nás nevyrostli žádní neslušní a vychloubační jedinci. Ale dnes jsme již dospělí a máme možnost volby rozhodnout se, zda je skutečně tak výhodné nedůvěřovat si nebo nám to spíše náš život narušuje. Zda nedůvěra v sebe sama vede ke štěstí nebo je to cesta spíše jen k trápení a vytváření umělé vlastní hodnoty v podobě arogance. Zda cesta lásky je ta cesta, která jediná dává smysl. Johan Wolfgang Goethe řekl: „Kdo si důvěřuje, ten ví, jak má žít.“ Není lepší inspirovat se lidmi, kteří se nebáli toho, co si o nich pomyslí druzí nebo se nechat ovlivňovat těmi, kdo jsou naplněni strachem? Můžeme zde citovat dalšího velikána Alberta Einsteina: „Existují dva druhy lidí. Jedni žijí život naplnění strachem a druzí láskou.“ Na nás je výběr, pod kterou taktovkou necháme kráčet své životní kroky. Na nás je výběr toho, čemu věříme, co si myslíme a jaká v sobě leštíme přesvědčení.

Foto by @Doug88888

Určitě by se našla námitka, „ale vždyť přeci někteří partneři se tolik milují a končí rozhádaní a s nenávistí v srdci. Láska může velmi snadno skončit nenávistí, lásce zkrátka není radno věřit, stejně tak jako mužům. Jsou vrtkaví a přelétaví, tak jako láska.“ Ono to tak může vypadat, stejně tak jako že kolejnice se v dálce spojují, ale ony přitom dále pokračují v nezměněné vzdálenosti jedna od druhé. Pokud věříme, že z lásky se může stát nenávist, pak je to stejné jako když věříme, že se kolejnice v dálce střetnou. Je to jen klam, je to jen naše přesvědčení vytvořené na základě nepochopení širších skutečností. Pokud se vztah začne měnit z něčeho hezkého do něčeho nehezkého, závisí to na tom, čemu dáváme svoji pozornost. Naši manželé mají mnoho vlastností. A na začátku jsme my manželky viděly jen ty dobré. Jenže vedle dobrých vlastností se i tu a tam objeví i něco, co se nám vlastně moc nelíbí. Je to jako s těmi koláči v pekařství. Vedle těch našich oblíbených makových koláčů se vyskytnou i ty povidlové. A my místo toho, abychom se dále soustředily hlavně na to, co se nám líbí, tak začneme stále dokola omílat hlavně to, co se nám nelíbí. A pak jsme překvapené, že jde celý vztah nějak z kopce a my začínáme čím dál častěji jíst povidla. Ale nikdo nám je do pusy nevkládá, jen my samotné. Je to totiž o naší volbě, po kterých koláčích sáhnu. Budu se soustředit s láskou na to, co se mi na mém manželovi líbí nebo se budu podrážděně soustředit na to, co se mi nelíbí a budu o tom přemýšlet, budu na to poukazovat a budu to neustále rozebírat se svými kamarádkami? Je tohle láska? Nebo je to kritika, odmítání a negativní postoj? Nemá pak tento negativní přístup právě na svědomí tu nenávist, která ve vztahu díky nám více bobtná a láska je zanechána někde v našich vzpomínkách na to, jaký náš manžel kdysi byl?

Nebude tedy stát za naším životem spíše něco jiného než jen vrstvení okolností a nepředvídatelné náhody? Nejsme my ti, kteří drží štětec a malují si obrazy na své plátno podle svého rozhodnutí? Pokud dáme do svého přání lásku k sobě samým, budeme se divit, jak mocnou sílu v sobě máme každým okamžikem.

Inspirováno Esther a Jerry Hicksovými

S úctou Mgr. Jitka Nesnídalová

Chodba v srdci domu aneb životní poklus

Velmi často se v centrální části domu nachází chodba se schodištěm do patra. Co lze od takového domu očekávat? Pokud zde budeme trvale žít, můžeme předpokládat stálý poklus z přízemí do patra a naopak, ale i celý náš život se ponese ve jménu nepolevujícího běhu. Může se nám pak stát, že budeme unavení a budeme si stěžovat na neschopnost zastavit se v životě. A jak to napravit? Můžete zkusit například doplnit do centra domu horizontální dekorace (zpomalení energie) a nezapomeňte, že jejich tematika a nálada se bude prolínat celým vaším životem. Proto zkuste svou chodbu povýšit na plnohodnotný a krásný prostor svého domova.

WC v srdci domu aneb rychlé vyčerpání

Dalším častým případem je koupelna a toaleta v centrální části domu. Není to zrovna ideální situace, neboť může být příčinou naší vyčerpanosti (voda v koupelně má klesající tendenci). Ještě hůře tento stav ponesou senioři či dlouhodobě nemocní lidé, kteří si nemohou „dobíjet baterky“ mimo domov v přírodě či sportem. A jak to napravit? Nebojte se v dané koupelně uplatnit výrazné červené doplňky (energie ohně), vysoké rostliny (umělé), a vůbec vertikální tvary. Pozvednete tak klesající energii místnosti v srdci svého domu. A ještě jedno důležité doporučení: chovejte se ke své koupelně v centru domu jako k místnosti, kam byste (při troše nadsázky) mohli usadit svého kamaráda ke kávě, tj. mějte zde nádherně čisto a hezky.

Pracovna v srdci domu aneb život workoholika

Jako poslední příklad uveďme situaci s pracovnou v centru bytu. Co můžeme očekávat? Život ve jménu pracovních povinností, kdy nebudeme schopni odpočinku, a právo na něj budeme odpírat i ostatním členům rodiny. Někdo v tom nespatřuje problém, ale kdybyste se přistihli, že stále jen pracujete, popřemýšlejte o přesunutí práce někam stranou a uvolněte centrum života v domě třeba rodině, respektive posezení do kruhu.

A jaký je ideální střed domu? Takový neexistuje, záleží jen na tom, co uznáte za středobod svého života.

P.S. Já osobně tam však nejraději vidím obývák s posezením jako symbol rodinné pospolitosti. Funkcí domu se pak stane rodinný život.

Přeji hodně štěstí v centru života a těším se na vaši návštěvu na www.stestiazdravi.cz.

Kamila Pazderníková

Foto by Ani-Bee

Protože reálné problémy mají řešení!

Toto je poselství dalajlámy k miléniu, stačí pár sekund na jeho přečtení a zamyšlení se nad ním.

1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování.

2. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč.

3. Držte se tří R: – respektu vůči sobě
- respektu vůči ostatním
- responsibility – zodpovědnosti za všechny svoje činy.

4. Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.

5. Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit.

6. Nedovolte, aby malé neshody zranily velké přátelství.

7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě kroky k její nápravě.

8. Každý den buďte nějaký čas o samotě.

9. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot.

10. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď.

11. Žijte dobrý, čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci těšit z něho podruhé.

12. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života.

13. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo
minulost.

14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti.

15. Buďte jemní k Zemi.

16. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli.

17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby.

18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, aby jste ho dosáhli.

19. Přistupujte k lásce i vaření s hravou bezstarostnou odevzdaností.

Získávám dojem, že s penězi má většina lidí problém a pro většinu je to otázka táhnoucí se po generace. Podle zákonů přirozeného života ale nemáme s tím, co je pro nás skutečně dobré, problém! Tak se začínám ptát, k čemu tady peníze vlastně jsou. Jaký tu pro naše pozemské životy mají splnit účel? Co se s nimi máme naučit? Jaký je hlubší smysl toho, že je vůbec jako platidlo používáme? Je třeba pokroucený vztah k penězům léčit?

Představuji si, že jsme tu v jedné velké hře, kterou jsme na počátku lidstva začali hrát podle určitých pravidel. A pak do té hry byla postupně vkládána různá platidla, mince a nakonec papírky, coby univerzální platidlo. Staly se postupně výrazným elementem hry, který to hráčům o velký kus ztěžuje. Co říkáte, nemohou být peníze něčím uměle vpraveným do našich životů, s čím se naše lidská přirozenost po tisíciletí nestačila vyrovnat? Jsou opravdu v souladu s naším základním programem – láskou? Nemají peníze podobné účinky, jako chemické léky a průmyslově vyráběné potraviny? Takové, co ničí přirozené procesy a schopnosti organismu/systému a zároveň vytvářejí v lidech závislosti? Vždyť léky a potraviny z ropy se do našich životů také vkrádaly postupně a nikdo pořádně neví, kdy to začalo ovládat právě jeho život a zdraví. K čemu jsou peníze skutečně dobré?

Upínáme na ně mnoho svých nadějí. Věříme, že přinášejí svobodu, dávají pocit klidu apod., co si kdo pod tím představí. Ale dávají svobodu ve světě, kde jsme zvyklí na strach z nedostatku. Nebyly ale právě peníze někdy v počátku u toho, když jsme jako lidé svobodu ztráceli? Za množství generací jsme tolik začali věřit v moc peněz, že to máme doslova vryto v našich buňkách. Ale co nám dává opravdu svobodu, klid, radost a štěstí? Co je skutečně tak mocné? Při hlubším prozkoumání každý nakonec dojde k univerzálnímu programu přírody, a tím je láska.  Co kdybychom tedy začali věřit v lásku a začali žít lásku, jak by to asi v našich životech vypadalo? Třeba bychom k ní také upínali více pozornosti a naše životy by mohly být namísto penězi poznamenané láskou. Jak bychom asi byli krásně poznamenaní, kdyby tím cejchem byla láska J? Byla by láska namísto peněz řešením, nebo bychom s odchodem peněz ztráceli důležitý fenomén, díky kterému se všichni učíme své pozemské lekce?

Jaký hlubší účel tedy mají peníze?

Už jste si odpočinuli dost! Konec lenošení a poklidných dní bez výraznější změn. Konec labužnického nicnedělání, které vás konejší až k lhostejnosti a ignoranci. Brzy již nastane období, které velmi výrazně zapůsobí na všechny a všechno, a to bez výjimky. Je třeba vás trošku vzpružit a probudit živoucí energii. Drak vás rozhodně zívat nenechá. Co všechno vás čeká v energickém, zábavném i vysilujícím roce 2012?

Po klidném, až líném roce Zajíce, čekejte velkolepý nástup vlády mocného a vznešeného Draka. Naše smysly se probudí, dostaneme odvahu riskovat, slovům jako opatrnost či obezřetnost se budeme doslova vysmívat. Energicky se pustíme do velkolepých projektů, uzavírání manželství a rození dětí.

Děti narozené v tomto roce budou nebojácné, smělé, optimistické a plné života. Budou mít přirozené vůdcovské schopnosti, vlastní zásady, budou nápadité a vynalézavé. Potřebují být užitečné a mohou být až nešťastné z vlastních omylů a chyb. Budou to zrozenci, kteří budou vynikat a vést ostatní.

Znamení Draka nás nabije rázností, rozhodností, silou a vášní a přinese bohatství a štěstí. V tomto výbušném roce plném změn však je na místě nepřeceňovat své schopnosti, protože pro každého skutečnost není tak slibná, jak se může zdát.

Novým možnostem práce a obchodování se bude dařit a peníze vydělávat snadněji než jindy. Pozor však na přílišné rozhazování, Drak s vámi hraje nerovnou hru – všechno nebo nic. V jeho moci jsme příliš velkorysí, proto musíme vůlí a rozumem mírnit své touhy po úchvatných činech a skutcích, a vše raději dvakrát měřit a zvážit.

Síla Draka požehná všemu bez rozdílu, každý v sobě pocítí určitou moc bojovat proti útisku a různým omezením. Avšak jakmile přijde doba splácet dluhy a platit za chyby, které jsme napáchali, zmizí jak pára nad hrncem.

Drak svým vlivem umocňuje jak úspěchy, tak prohry a pády. V roce Draka přichází ruku v ruce události šťastné spolu s neštěstími a pohromami. Vše, co přijde, nebude mít v žádném případě letargický děj. Každá událost, ač dobrá či zlá, zasáhne do našich životů jako velká vlna a bude významnou změnou. Toto období bude spojeno i s mohutnými přírodními úkazy.

Krysa v roce Draka

Příjemný rok s finančními zisky, pracovními úspěchy a s perspektivou romantiky. Přesto pozor na nově získané přátele. Mohli by na ní zkusit nějaký podfuk. Krysa by měla využít nabídky a příležitosti, tím se ujmout i větší zodpovědnosti a to jí při její vrozené všetečnosti bude bavit. Stejně tak jako jí baví peníze, které se s vyšší funkcí zvýší. Avšak navýšené výdělky by si měla dávat na stranu, protože v roce 2013 se jí budou sakra hodně hodit.

Buvol v roce Draka
I když může očekávat neustálé změny a náhlé problémy, nebude tento rok úplně špatný. Buvol je zvyklý tvrdě pracovat a v tomto roce mu nic jiného nezbude. Vše se mu podaří uskutečnit, ale ne tak rychle ani úplně podle jeho představ. Bude se chtít víc uvolnit, ale to si musí nechat na jiné roky. Pomohou mu dobré kontakty a to i bez pěti na stole. Naopak v roce 2013 se uvolní, peníze bude zvedat ze země, jen přátelské vztahy a kontakty vezmou za své.

Tygr v roce Draka
Slušný rok, ale ne úplně bez mráčku. Občasné tahanice a náhlé zvraty nebudou příjemné. Také rodina může dát zabrat, jestliže Tygr bude zatahovat své finanční problémy mezi příbuzné. I tak dokáže všem, že je dost rovnocenně silným jako Drak. V roce 2013 bude pohoda, jen s opačným pohlavím si neporozumí.

Králík v roce Draka
Mnohem namáhavější rok, než ten loňský, kdy měl Králík nad sebou ochranitelskou hvězdu. Měl by letos využít vlivné lidi, kteří mu přijdou do cesty a přitom nezapomínat na realitu. Finance budou průměrné, a proto by měl víc navštěvovat přátele, kteří mu poskytnou duševní uspokojení. Od partnera nemá neočekávat příliš – na to má ty přátele. Bude dobré si je hýčkat i v roce 2013 případně si je najít v novém bydlišti či zaměstnání.

Drak v roce Draka
Úspěch, který může přijít snadno, jen pro něj něco trochu udělat. Nové možnosti ho mohou vyprovokovat k doplňujícímu vzdělání. Rok Draka je jeho rok a proto se mu daří ve všem, do čeho se pustí. Užije si vzrušující rok ve střehu a pohotovosti. Ani rok 2013 nebude špatným, ale přece jenom se tak úspěšně nezopakuje zvláště ve vztazích.

Had v roce Draka
Pro Hada neexistuje rok, ve kterém se mu vyloženě nedaří. Avšak v tomto roce bude pro něj nesnadné porozumět si s ostatními. Peníze by neměl rozhazovat, neboť postup ani výjimečná kariéra ho nečeká. Když se do podzimu nenechá udolat stresem, vydrží skromněji proti všem, začne se koncem roku jeho situace zlepšovat. Ne, že by se situace v roce 2013 úplně vylepšila, ale Had si bude moci mnohem jistěji vykračovat.

Kůň v roce Draka
Nic světoborného Koně po celkem slušném loňském roce nečeká. Bude to víc jako na houpačce. Nutnost řešit nedořešené mu přinese stres a starosti. Když nebude pospíchat, vše se vyřeší do ztracena. Nic nebude tak zlé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Klid načerpá Kůň mimo domov, nejlépe v přírodě. Tu by si měl ekologicky udržovat a hnojit, protože ji bude vyhledávat i v roce 2013.

Koza v roce Draka
I když se Koza bude snažit, nemůže očekávat kýženou odměnu. Žádné drastické změny ani riskování a přežije celkem bez úhony. Nic vážného se nestane, ale ani ovace a úspěch. Vychytralá Koza na konci roku zjistí, že tento rok byl pro ni nakonec nula od nuly. I to je dobré. Lepší to bude v roce 2013, kdy se bude moci konečně napást a získá zpět svou váhu.

Opice v roce Draka
Měla by se tento rok víc zaměřit na vzdělání. Když si pohlídá investice, nebude utrácet a srovná dluhy, aniž by si na ně opět musela půjčit, dostaví se slušný a potěšitelný rok. Výjimečně by mohla zaznamenat i nečekaný úspěch. Také zdraví si musí ohlídat a doporučuje se více humanitní zaměření, než spekulace na burze. Pokud si svým předváděním a zbytečnými řečmi rok 2013 nepokazí, bude slušný.

Kohout v roce Draka
Jeden z nejlepších roků. Jen to zdraví si pohlídat. Více dobrého může očekávat ve finančních záležitostech, slávu a uznání v pracovní sféře. Opatrněji našlapovat mezi blízkými, i když by mohl očekávat radostnou událost ve formě svatby či narození dítěte. V roce 2013 bude moci ještě stále šťastně kokrhat v kurníku.

Pes v roce Draka
Snaha a úsilí nebude ohodnoceno. Konkurence mu bude šlapat na paty, ostatní ho využijí, jak jen to půjde. Měl by se spíše spojit s někým silným a přitom ještě šoupat nohama. V zimě se situace vylepší, ale i tak do začátku příštího roku by si neměl moc vyskakovat. V roce 2013 se mu dostane podpory od těch správných lidí a tak si může i povyskočit, pokud to ovšem bude mít v popisu práce.

Vepř v roce Draka
Celkem slušný rok. Vlivní lidé mu budou nablízku, získá respekt i uznání od okolí. Bude moci předvést své klady v organizaci práce a ve vůdcovských schopnostech. Rodinné zázemí a nově nabytí přátelé mu pomohou v sebejistotě. Jen si trochu ohlídat zdraví a finanční konto. Rok 2013 nebude špatný, ale že by si měl Vepř nějak výjimečně chrochtat …

Zdroj: http://www.cinske-zbozi.cz/horoskopy-astrologie/221-rok-draka-2012-co-nas-ceka-nemine

V mém světě musí být všechno perfektní. Tak mi říká můj vnitřní Kritický rodič (řečeno jazykem Transakční analýzy).

Související programy v hlavě, které mé chování navenek ovlivňují směrem k dokonalosti, jsou : „Prostředí kolem tebe musí být dokonale krásné“, „Nesmíš vyzařovat žádnou slabost, jen tak o sobě dáváš navenek obrázek dokonalosti“, „Klientům musíš poskytovat perfektní služby“, „Klienti musí tvé dokonalosti věřit“, „Musíš mít hromadu diplomů, jen tak je tvé vzdělání dokonalé“, „Musíš mluvit uváženě, jen tak jsi dokonalá.“ A tak dále ještě v partnerském životě a jiných oblastech mého života, do kterých dávám své srdce. Těmito přesvědčeními vzbuzuji také v lidech jejich kritickou část, jako bych vyzařovala „zhodnoťte mou práci, zhodnoťte mě“. Tak to dělají, hajzli!

Hluboko pod tím, v mém podvědomí a v mých buňkách jsou uložena přesvědčení o mně samotné, která výše popsané způsoby myšlení a chování nechaly vzniknout. Má podvědomá přesvědčení o sobě vznikla v době raného dětství v kontaktu s rodiči, nejsilněji zřejmě díky mému přísnému a tvrdému tátovi. Tenkrát jsem začala věřit, že když nejsem dokonalá, tak nejsem dost dobrá. A to si pak nezasloužím lásku, která byla vyjadřovaná uznáním, úsměvem a možná i objetím.  Taky že toho musím hodně v životě dokázat, abych byla hodna lásky toho svého táty, ale zároveň že nejsem moc schopná, protože bylo třeba zkritizovat každou maličkost. Takže se mám snažit a zároveň věřit, že tak dobrá nejsem. Tohle jsem si vzala z jeho snah vykřesat ze mě pořádnou jiskru. Napadá mě přísloví, které znám z němčiny a které přesně odpovídá výchově k perfekcionismu: „Jen pod velkým tlakem vznikají ty nejkvalitnější diamanty.“

Kromě takových, výchovou zvnitřněných, přesvědčení mám v sobě ještě přirozený program od matky přírody, který mě vede ke svobodě a klidu, který mi našeptává, že normální je být šťastná a uvolněná, dělat to, co mě baví, a že já jsem ta, kde nejlíp ví, co umí a co je pro mě dobré. A v této fázi života se nacházím na křižovatce, kde se výrazně setkává můj přirozený program s těmi naučenými, perfekcionistickými. A výsledek je asi tento: snažím se o dokonalost a pak mi dojde, že to vlastně nechci a následuji svému vnitřnímu hlasu a v poslední chvíli všechno zahodím a kašlu na to. Takže nakonec se třeba už dva roky patlám s knihou. Protože není dokonalá, tak mě to paralyzuje a neustále ji přehodnocuji. Protože během psaní svou paralýzu vždy rozpoznám a pocítím touhu po svobodě, tak se na to vykašlu a jdu dělat něco, kde se nesetkávám s tím svým vnitřním kritikem a zažívám vnitřní klid. Výsledek ale je, že kniha stojí a zároveň na ni často se špatnými pocity myslím.  Ty vycházejí zase z obou programů – ten přirozený říká, že v nečinnosti nenásleduji svému srdci, netvořím a nenaplňuji se tak skutečnou radostí a ten naučený říká, že se dost nesnažím a zase jsem to nezvládla.

Přeji si důkladně uklidit svou pracovnu, své království, ale ten můj vnitřní kritik je tak nespokojený, když to nedojedu hned kompletně do konce (což se za dvě hodiny fakt nedá stihnout!), že bych se u toho držela dva dny. A protože tohle nechci, tak to nakonec odsouvám celé a na moje milované předměty tu sedá prach.

A našla bych ještě další a další situace a případy, kdy se ve mně střetávají programy a vytvořím z toho paseku. Popřípadě nic. Výsledkem je další paralýza, nespolehlivost, rychlé změny rozhodnutí a zároveň nespokojenost, že činnosti nedotahuji do konce. Už se v tom pomalu nevyznám.

A když si říkám, co s tím můžu udělat, tak z toho vychází jen jedno – prostě to udělat, ať to dopadne jakkoli! Nebude to pak perfektní a je to ok. Nevědět, jak na to – například takovéto rychlé a nepromyšlené psaní – budou lidi reagovat a je to ok. Copak na to promyšlené budou reagovat lépe jen proto, že je promyšlené? Budou reagovat podle sebe.

Už jsem se přestala snažit o mnoho věcí, kterými jsem naplňovala své naučené programy, ale zříkala se svého štěstí. Nejvýraznější asi byly rozepsaný doktorát, rozjíždějící se kariéra v mezinárodních firmách po celé Evropě a vztah s dobře postaveným intelektuálem, ze kterého by jistě vzešly inteligentní a dvojjazyčné děti-kosmopolité, pacifisté, také intelektuálové. Ani jedno z toho nebylo to ono. Přeji si psát a vydávat knížky. Jsem duší spisovatelka a má práce s lidmi v otevřených seminářích je pro to úžasnou inspirací. Jasně vidím, že abych toto zmanifestovala ve hmotě, potřebuji i nadále odkládat jeden ze svých nejsilněji naučených programů – svůj perfekcionismus.

Přemýšlím, co přesně ostatní lidi motivuje podávat vrcholové výkony, ať ve sportu, v byznysu nebo jinde. Jestli to je matka příroda, nebo se my dospělí lidé, jako malé holky a malí kluci, ještě pořád snažíme zalíbit mamce a taťkovi.  Možná je nás víc, kdo si ještě nevšiml, že už se o to snažit nemusíme

Děkuji za článek „Kým jste a kým chcete být“,  který mi právě dodal vlnu vzteku na svůj program a díky kterému jsem za 50 minut vyplodila tato slova a vypustila je jen tak, bez přílišné cenzury, do světa.

Lucie Bouzková

www.bouzkova.eu

Do nového roku si většinou pro sebe i navzájem přejeme vedle štěstí a lásky hlavně hodně zdraví. Všichni víme, že zdraví je to nejcennější, co v životě máme. Pečujeme o naše zdraví skutečně s láskou a vděčností, tak jak si zaslouží?

Věda nám po 200 let tvrdila, že jsme každý izolovaná živoucí jednotka a nemáme vůbec vliv na okolí. Dokonce nám tvrdila, že naše psychika nemá vliv na naše tělo, proto medicínu dlouho dobu tento vztah nezajímal. Dnes je to neudržitelný názor. Výzkumy o placebu zcela jasně potvrzují, že naše myšlenky a pocity jsou při uzdravování velmi důležité. Člověk, který má pevnou víru, že se uzdraví, se uzdraví mnohem pravděpodobněji než ten, kdo na svoje zdraví rezignoval. Vědecké výzkumy v této oblasti se již netají tím, že optimisticky naladění lidé méně podléhají chorobám a dožívají se vyššího věku.

Je jen na nás, jak se ke svému zdraví postavíme – buď přenecháme odpovědnost za své zdraví doktorům anebo zodpovědnost za něj vezmeme do svých rukou. Podíváme se na to, co si o svém zdraví myslíme, jaké v sobě máme obavy a předsudky, přijmeme je a začneme si posilovat přirozenou důvěru ve své zdraví, ve své tělo. Tělo ke své prosperitě vyžaduje naši láskyplnou pozornost, naší pozornost. Často jsme ve svém životě se svými těly nezacházeli nejlépe a pak se na tělo zlobíme, pokud s námi ale nespolupracuje ono. Vždy je třeba na tělo myslet jako na zázrak, poklad, diamant, posvátný chrám. A být za něj vděční! Naše tělíčko určitě ocení, pokud ho budeme milovat, věřit mu, starat se o něj s patřičnou úctou. Pokud ho nebudeme považovat za našeho služebníka, ale za našeho partnera. Pokud ho začneme vnímat a naplňovat jeho přirozené potřeby pohybu, vody, kvalitního a pravidelného jídla a odpočinku. Sice je nám ze všech stran vysílán signál o tom, že zdraví nalezneme pouze vně – v lékách, různých technikách, v ordinacích lékařů či léčitelů, ale zdraví a vitalita vždy začíná uvnitř, proto jsme především a primárně my sami strůjci svého zdraví.

A jak řekl výborný znalec súfické medicíny a psycholog Mirzakarim Norbekov, pokud chceš být zdravý, buď osobností, měj aktivní a optimistický přístup k životu a neustále rovná záda a úsměv na rtech. Jeho knihu „Jak se zbavit brýlí“ vřele doporučuji, je psána velmi vtipnou a poutavou formou a lze v ní najít mnoho inspirace pro znovunalezení či posílení vlastního zdraví.

S přáním hodně zdraví

Jitka Nesnídalová

Chtěl bych být tím a tím. Chtěl bych dělat to a to. Všechno toto budu dělat, až se stane to a to. Nemohu to dělat a být tím, protože teď musím dělat to a to a musím být tam a tam. Až udělám to a to budu cestovat a navštívím to a to místo. Nežijte v budoucnosti, která nemusí nikdy přijít!

Trochu se v předchozím odstavci ztrácíte? Já už ano. Poznáváte se v předchozím odstavci? Já trochu ano, ale snažím se to změnit, abych mohl říct toto už je jen moje minulost. Cesta ke změně není úplně jednoduchá a asi nikdy neskončí. Stále bude nějaká malá možnost sklouznout ke starému neproduktivnímu myšlení.

Neztrácejte už čas věcmi a činnostmi, které vás nebaví, na místech, která nemáte rádi. Vaše mysl má nekonečnou moc. Využijte ji ve svůj prospěch. Mysl nezná hranice, jenom ty, které jí sami vymezíte.

Chtěl bych vám sdělit jeden velmi inspirující příběh, který může ukázat cestu všem, kdo vidí svou vysněnou činnost, až někde v budoucnosti. Tento příběh není můj, ale budu jej vyprávět v první osobě, aby lépe vynikl. Autor je Brad DeHaven a v češtině se dá poslechnout na audio nahrávce „Málo času, velký byznys“.

Stalo se to, když sem chodil na univerzitu. Večer jsem měl vedlejší zaměstnání jako číšník. Každý den po škole jsem si vzal smoking a jel jsem 15 kilometrů ze San Diega na to místo. Toto místo bylo ostrov a musel jsem jet přes most, na kterém se platilo mýtné.

Asi dva roky po tom, co jsem sem jezdil, jsem zjistil, že mýtné vybírá jiný člověk. Tento chlapík měl velký kazeťák s obrovskýma reproduktorama na stranách. Byl zavřený v budce, kde vybíral mýtné, nahlas mu hrála muzika a on tam tancoval. Jednou jsem se ho zeptal, protože skoro každý se chtěl zařadit do jeho fronty na placení.

„Tebe, asi musí hodně bavit ta práce, kterou děláš?“

„Proč, ne. Já mám kancelář, která má okna na čtyři strany. Mám tady nádherný výhled na zátoku San Diega a ještě k tomu mně platí za to, že tancuju.“

Položil jsem mu další otázku a nikdy nezapomenu na jeho odpověď.

„Co tě dovedlo k tomu, že si se chtěl stát výběrčím mýtného?“

„Já, nejsem výběrčí mýtného! Já jsem tanečník!“

Tento člověk, se neviděl, jako někdo kdo vybírá mýtné. Nevím přesně, kde je tento člověk dneska, ale myslím, že někde tancuje.

Co děláte dneska vy? Co budete dělat někdy v budoucnu? Budete se stále vidět, jako někdo, kdo bude v budoucnosti někým jiným nebo začnete tancovat, již dnes?

„Při různých meditačních technikách, např. při koncentraci nebo vizualizaci naše mysl pracuje a pohybuje se v poli myšlení. Védská meditace mysl zklidňuje, umožňuje přenést se přes toto pole, a zažít tak sebe sama,“ říká o védské meditaci její učitel Tim Mitchell.

S védskou meditací jsem se setkala, protože jsem měla. Tak to vidím až nyní, s odstupem doby; před půl rokem to pro mě byl „jen informační leták“ o úvodním kurzu. Letáky běžně nečtu, ale tenhle byl jiný – někde uvnitř sebe jsem totiž věděla, že tam prostě mám jít. Tak jsem se seznámila s védskou meditací a jejím australským učitelem Timem Mitchellem.

Time, proč se meditaci, kterou učíš, říká védská?

Protože vychází z tradice indických véd, prastarých spisů zaznamenávajících nejstarší učení na světě. Samotné slovo „véda“ pochází ze sanskrtu a znamená vědomost nebo moudrost a védy samotné jsou nauky o celém životě a bytí.

Ale přestože tato technika pochází z Indie, neznamená to, že se jedná o indické vědění. Je to metoda univerzálně platná, stejně tak jako teorie relativity neplatí pouze v Německu, přestože Albert Einstein byl Němec. Indii vděčíme za to, že se tato více než 5000 let stará metoda dochovala až do dnešních dnů. Díky zkušenostem a prožitkům v meditaci můžeme dojít pochopení mnoha spisů a děl, z nejrůznějších světových tradic a náboženství, které se nám dříve mohly zdát neuchopitelné a teoretické.

Dalo by se říct, co je podstatou védské meditace?

(přemýšlí) To je povídání tak na hodinu a půl (směje se) Podle mě védská meditace oživuje  a „znovuprobouzí“ pravý význam toho, co meditace skutečně je. Během procesu meditace se naše mysl dostává to pole čistého vědomí, do stavu tzv. kliduplné bdělosti. Mysl je zcela v klidu, nepracuje, nic si nemyslí, ale zároveň je bdělá, nespí. Vzhledem k tomu, že mysl a tělo jsou spojené nádoby, naprostý klid mysli přináší naprostý klid tělu. Tento klid tělo prožívá jako hluboký fyzický odpočinek. Vzhledem k tomu, že celý proces védské meditace využívá přirozeného fungovaní naší mysli a těla, děje se tak spontánně, přirozeně a bez úsilí. Velkou výhodou této meditace také je, že je pro tzv. domácí uživatele.

Domácí uživatel meditace, kdo to je?

Lidé jako ty nebo já, kteří žijí běžný život v jeho plnosti, mají své partnery a rodiny a od života něco chtějí. A pak jsou tu ještě ti, kdo žijí víc odděleně od běžného života, myslím tím skutečné jogíny, mnichy v klášterech nebo obecně všechny ty, kdo žijí v ústraní.

Tuto meditační techniku ale můžeš používat téměř kdekoliv a kdykoliv. Meditovat můžeš třeba v tramvaji po cestě do práce nebo v restauraci, než ti přinesou jídlo, protože k tomu nic nepotřebuješ. Žádný speciální posed nebo oblečení, prostředí nebo hudbu – nic. Ani ticho není třeba. Prostě se jenom pohodlně posadíš, zavřeš oči a necháš zažívat vnitřní zkušenost, kdy se lehce a bez úsilí za pomoci mantry propadneš do svých myšlenek a pomalu se dostaneš až za tyto myšlenky. Je to příjemně strávených dvacet minut, po kterých znovu otevřeš oči a pokračuješ ve svém běžném životě, např. vystoupíš z tramvaje a jdeš do kanceláře.

Na začátku jsi zmiňoval, že védská meditace oživuje skutečný význam meditace. Máš tedy pocit, že se posunul?

Ano, existuje celá řada meditačních technik a mezi lidmi panuje velké nedorozumění, co to vůbec meditace je. Velmi dobře se dá meditace charakterizovat tím, že popíšeme, čím meditace není. (usmívá se) Zaprvé, meditace není koncentrace. Koncentrace je kontrola mysli a snaha ji udržet různými způsoby u jednoho konkrétního bodu, třeba pozorováním plamene svíčky nebo vlastního dechu. Koncentrace je velmi dobrá a užitečná dovednost, díky které můžeme třeba pracovat v rušném prostředí. Ale na něco se soustředit neznamená meditovat.

Meditace také není vizualizace a představivost. Mít představivost je bezpochyby užitečné pro život. Vědci dokázali, že používáme-li svou představivost málo, klesá tím naše kreativita a schopnost řešit problémy. Ale opět, něco si představovat neznamená meditovat.

Často se za meditaci také vydává kontemplace, kdy v duchu rozjímáme o svém vztahu k něčemu, co nás přesahuje, ať je to příroda, bůh apod. Tak jako tak je to ale pořád přemýšlení.

Slovo meditace pochází ze sanskrtu a významově je mu nejblíže slovo ponoření. A tím se dostávám k odpovědi na tvou otázku. (směje se) Meditace je ponoření se ke zdroji myšlení, do čistého vědomí, kde vědomí zažívá sebe sama. V meditaci se dostáváme až za pole myšlení, tzv. přesáhneme myšlenky.

Jak si tohle ponoření a zažití sebe sama představit?

Mysl se zklidní a přenese přes pole myšlení, do zdroje sebe sama, do tzv. stavu čirého vědomí. V takovém stavu je mysl zcela bdělá, ale zároveň si nic nemyslí.

Jak je možné dostat se až za pole, kde myšlenky vznikají?

(směje se) Je to velmi prosté . Nejspíš to bude znít divně, ale aby ses zbavila myšlenek, použiješ myšlenku. Je to podobné jako se zapíchnutým trnem v prstě: použiješ jiný trn k tomu, abys ten první odstranila. (usmívá se) A tak ve védské meditaci používáme myšlenku k tomu, abychom se přenesli přes myšlenky.

Co je touto myšlenkou?

Mantra. A také slovo mantra, podobně jako meditace, bývá často chápáno nesprávně a používáno v soudobé společnosti pro označení něčeho, co mantrou ve svém správném významu vůbec není. Mantra pochází ze sanskrtu a jednoduše řečeno znamená nástroj či prostředek pro mysl.

Důležité je, že mantry používané ve védské meditaci nemají žádný význam…

Jsou to pouhé zvuky, které jsou naší mysli příjemné, a hlavně, jak říkáš, nemají žádný význam. Protože kdyby ho měly, naše mysl by se zaobírala právě tímto významem a zase by „pracovala“. Zvuk mantry je důležitý proto, že jeho vlastností je schopnost zklidnit naši mysl. A co je také důležité, ve védské meditaci se mantra neříká ani nezpívá, jenom se myslí v duchu.

Osobně jsem se s védskou meditací setkala v poněkud náročnějším období svého života. Sama za sebe tak mohu říct, že díky ní jsem paniku a obrovský strach o život, které mě tehdy naprosto pohltily, dokázala překonat daleko snadněji, a mohla se tak vrátit sama k sobě, do svého vnitřního klidu.

Pomocí mantry se v procesu meditace dostáváš do stavu vědomí, kterému se v sanskrtu říká samádhi (nejklidnější stav mysli, pozn. red.). A zatímco podle jiných technik je tohoto stavu těžké dosáhnout, védská meditace chápe samádhi za přirozený stav mysli, stejně jako je nám všem přirozený stav bdělosti, spánku nebo snění. Jde jenom o to se naučit, jak tohoto stavu dosáhnout.

Chceš tím říct, že tento nejklidnější stav mysli je vlastní každému z nás, jak se narodíme?

Ano, je to čtvrtý přirozený stav našeho vědomí a každý z nás ho určitě zažil, jen možná nevěděl, že to je právě meditace. Třeba když jsme plně pohlceni západem slunce.. To je meditace – pohlcení, kdy čas plyne daleko rychleji než normálně…

Teraze Cíchová, jak praktikuje zmíněnou techniku védské meditace v pražské tramvaji .Skvělý meditační chrám!

K čemu je nám to ale dobré, zažívat tento čtvrtý stav vědomí?

Velmi dobrá otázka! Podle mě vše, co ve svém životě děláme, by mělo projít testem „k čemu mi to je“?
Pravidelně a bez úsilí zažívat díky procesu meditace stav, kdy je naše mysl zároveň klidná a bdělá a naše fyzické tělo ve stavu hlubokého odpočinku, je dobré z několika důvodů:

Pouze jedna jediná věc je schopna odstranit stres, a tím je odpočinek. Dostatečný a potřebně hluboký odpočinek. V meditaci tělo zažívá stav, který je vědeckými měřeními prokázaný jako alespoň dvakrát hlubší než nejhlubší fáze našeho spánku. Z toho vyplývá, že během dvaceti minut meditace tělo hluboce odpočívá a tím pádem má přiležitost odbourat stres, který je v těle uložen. Čím více se naše tělo zbaví nastřádaného stresu, tím lépe a efektivněji funguje a je zdravější.

Za druhé má meditace přínosy i po stránce mentální. V meditaci máme pravidelně přístup do hlubších vrstev své mysli, nejen té běžně využívané povrchové části, ve které se odehrává logické myšlení. Rozvíjíme tak svůj duševní potenciál, vpodstatě získáváme schopnost zachytit své myšlenky blíže k místu jejich vzniku, čemuž se běžně říká intuice.

Za další, meditace nám umožňuje vylepšit své mezilidské vztahy. Všichni jsme si vědomi toho, že by bylo skvělé být laskaví a milí, vnímaví a chápající. Ale když jsme ve stresu a unavení, není to jednoduché se takto chovat. Když se ale stresu a únavy zbavujeme, což přesně meditace dělá, vlídné chování vůči sami sobě i druhým je pro nás mnohem jednodušší, jde to přirozeně a samo.

V neposlední řadě, byť to může znít nadneseně, meditace přináší klid a mír nejen nám samým, ale i světu kolem nás. Jsme-li my sami odpočinutí a štastní, aniž o tom víme, šíříme to kolem sebe. Jsme-li unavení a podráždění…..
Pokud chceme zelený les, musí být zelené jednotlivé stromy. Mírumilovný svět je svět, kde žijí mírumilovní lidé. Jinak to nejde.

Foto by HaPe_Gera

Jak se védskou meditaci můžeme naučit?

Védská meditace se vyučuje formou kurzu, který se koná během čtyř po sobě jdoucích dnů. Na kurzu se účastníci naučí její podstatu a také získají svou osobní mantru. Každý jsme osobnost, každý z nás vypadá jinak, má za sebou jiné zkušenosti a tak, jako každý řídíme jiné auto nebo nosíme jiné boty, stejně tak se pro každého hodí jiná mantra. Mantru učitel vybere a žákovi ji předá na první lekci, která probíhá individuálně. A následující tři podvečery se pak celá skupina zhruba deseti žáků schází ke společným lekcím, kde učitel meditační techniku a její použití podrobně vysvětlí, kde je prostor pro sdílení zkušeností a zážitků a kladení otázek. Po skončení čtyřdenního kurzu jsou studenti vybaveni tak, že mohou meditaci dál praktikovat sami a pokud nechtějí či nemají příležitost, učitele už dále vůbec nepotřebují. Jsou z nich samostatní meditující a mají svou praxi k dispozici napořád.

Měla by meditace mít vůbec nějaký cíl, o který se snažit?

Během meditace nemáme žádný cíl, nechceme ničeho dosáhnout ani nemáme žádná očekávání. O nic se nesnažíme, neusilujeme. Meditace je proces, ne dovednost, kterou bychom ve svém životě potřebovali zdokonalovat.  Dovednosti jsou v našem životě důležité, ale meditace není dovednost. Dalo by se říct, že je védská meditace je až automatický proces.

Medituji třicet let a když budu meditovat společně se svými studenty, nebudu meditovat lépe než kdokoliv z nich. Všechny přínosy meditace, o kterých jsme mluvili, se dostaví, pokud techniku pravidelně provádíme. Pokud půjdeš na kurz, ale dál nebudeš nic dělat, poslechla sis sice spoustu zajímavého povídání, ale víc ti to k ničemu není. Pokud chceš být odpočinutější, jasněji myslet a být vnímavější, je třeba praxi pravidelně provádět. Ideální je dvakrát denně dvacet minut.

Kdybys měl po tom všem, co jsme si o védské meditaci řekli, jednou větou vyjádřit, co védskou  meditaci odlišuje od ostatních technik, jaká by to byla věta?

(přemýšlí) Budu teď trochu troufalý a řeknu, že védská meditace prostě funguje… (v angličtině slovní hříčka, pozn.red.)… Ve smyslu, že ona sama [meditace] funguje, pracuje a my sami nemusíme nic dělat, aby tato technika fungovala. Jediné, co musíme udělat, je se tuto techniku správně naučit.

Víš, hodně věcí, které děláme, slibují štěstí v budoucnu, za pět minut, za rok praktikování, místo toho, abys ho zažila už v přítomnosti. A to podle mě jenom vede k utrpení. Védská meditace je příjemná teď a tady. A zatímco si prožitek meditace pravidelně užíváme, její přínosy se násobí.

Za spolupráci děkuji Tereze Cíchové.
Kateřina Komorádová

Zdroj: http://magazin.maitrea.cz/18/

Více o Timovi je k nalezení na www.meditationwithtim.com a o jeho kurzech v ČR na webu http://www.jogasterezou.cz/meditace-meditation/